Dopis MUDr. Zdeňka Pospíšila otci ze dne 21. 9. 1971

Táto,
byl jsem včera večer na MNV, tam jsou toho názoru, že pro koupi domku není třeba odhlášky z trvalého pobytu. Dnes dopoledne jsem telefonoval notáři, ten řekl, že to na tobě nemohou chtít, že máš právo si to koupit a být při tom hlášen v Chromči. Proto jsem Ti nenechal zatím to razítko do legitimace dát. Domnívám se, že to není z Tvé hlavy, nechat se tady odhlásit, mám za to, že Tě k tomu vyprovokovala ta kurva, proto, že jsme Tě navštívili. Ona si přeje, abys zpřetrhal veškerá pouta s rodinou.

   Napiš mi obratem, zda na tom přece jenom trváš, pak bych Ti to nechal dát poslat, a tím také by všechno skončilo, a naše nedělní setkání by bylo patrně už poslední. Myslím, že by sis to měl všechno důkladně rozvážit, rodina se úplně roztrhá, já, ožením-li se, odejdu úplně z republiky. Včera jsem dostal v té věci zprávu z Německa, možná že na jaře bude všechno vyřízeno.

   Začátkem října mám dohodnutou schůzku s okresním prokurátorem v Novém Jičíně. Jedna známá soudkyně mi to zařídila, tady soudí rozvody. Vidím totiž, že to s Tebou není úplně v pořádku, soud zrušil Tvou vazbu pro pokročilou atherosklerozu, převážně cév mozkových.. To v lidské řeči znamená určitou nesamostatnost myšlení, které využila Zdeňka Bartoňová z Rybí, aby Tě využívala, či zneužívala. A to je podle našich zákonů trestně stíhatelné. A pokud jde o Tvou osobu, kdybys spáchal trestný čin, nemusel bys být za něj zodpovědný, ale odpovědnost by padala na nás. Proto jsem Tě také navštívil, abych si situaci ověřil. Ber má slova vážně, poslechni, co jsem Ti řekl, skonči to s ní a ušetříme si oba mnoho trapných nepříjemností.

Zdeněk

Dopis pana Zdeňka Pospíšila synovi, MUDr. Zdeňkovi Pospíšilovi ze dne 9. 12. 1971

Zdeňku!
   Dnes jsem obdržel Tvůj dopis, který je psán tak, aby mně ještě ten zbytek zdraví zničil. Jsi vinen tím, že se můj zdravotní stav zhoršil, ač jsem Tě na to výslovně upozorňoval, že cukrovkové koma jsem dostal z rozčilení, a Ty jako lékař bys to měl vědět a respektovat v prvé řadě.

   Když sud nechceš poslat, opatřím si ho jinde, protože dráha jako nákladní zboží to vzít musí. Mně bere naftu v obyčejné 20 l plechovce a odesílá jí dokonce s sebou jako zavazadlo osobním vlakem, i když je plechovka od pumpy politá a to z Krnova.

   Psal jsem Ti ohledně švestek, zda by o to neměla Fruta v Šumperku zájem a Ty sám jsi navrhl vypálení. Já sám jak víš slivovici nepiji a jedině by se prodala a myslel jsem že byste nějakou stovku na tom mohli vydělati. Zde je nejbližší palírna v Milostovicích u Opavy a tak jsem to chtěl raději prodat. Mám toho přes 300 l a je to primissima zboží a musím s tím tedy něco zde podniknouti.

   Nyní k nejzávažnější části Tvého dopisu. Naprosto neprávem Bartoňovou obviňuješ a podezříváš, že mě k něčemu naváděla neb navádí. Ani o rozvodu se nikdy nezmínila. Nabídla mi přístřeší u ní, v jejím pohodlném domě a naopak mne zrazovala od koupě nějakého domku neb chaty. Abych žil a byl někde trpěn z milosti se mi příčilo a hledal jsem proto, kde bych mohl si koupiti malý domeček, kde bych ten bídný zbytek života v klidu dožil - až se mi konečně naskytl tento domek. Velmi moc jsem ji musel prosit, aby mi domek upravila a poněvadž se můj zdravotní stav podstatně a zejména dík Tobě zhoršuje, nemohu býti za těchto okolností sám a proto jsem ji prosil, aby, má-li býti v Rybím sama mně vedla tuto domácnost, co konečně přislíbila. Divím se Ti, jak dovedeš uměle vykonstruovat falešné obvinění, že by ze mně se chtěla obohatit resp. mě o něco okrádati. Tos postavil na písku. Za celou dobu mně nakoupila šatů a prádla za několik tis Kč, botky atd. a ví sama, jak velký důchod 300 Kč mně vyměřili a je ochotna mi na výživu z jejího přispívati a zde když je tak velká zahrada by bylo živobytí značně zjednodušeno. O nějakých mých úsporách jsem jí nikdy nic nevykládal. Nevím, z čeho by tedy se měla u mě obohatit neb mě okrásti.

   Sám jsi vinen tím, že nastal rozpad naší rodiny. Když nastalo v r. 66 to nedorozumění s mámou a psal jsem jí aby přijela, a bylo by se vše vysvětlilo a urovnalo, na což jsi Ty mně poslal dopor. dopis, že mámě jednou pro vždy zakazuješ, aby ke mne jezdila a přímo jsi i mně zakázal, abych se kdy doma ukázal. Bylo by velmi nemilé, když bych musel tento dopis někde u úřadů, který mám uschován, vůči Tobě použíti. Tolik roků jste se o mne nestarali a musel jsem se probíjet jak se dalo, ač jste věděli, jak to se mnou je, když jsem měl ze začátku 760 Kč měsíčně hrubého příjmu. Ač stár a nemocen dřel jsem do úpadu, abych si nějakou korunu ušetřil na přilepšenou, až nebudu moci vůbec pracovati, dodával jsem pacientů sůl, tahal se s ní z obchodů a balil a dovážel na poštu, vozil jsem pacientům zavazadla a opatřoval ubytování v soukromí, až jsem si ty peníze krvavě vydřel. To, co jsem Vám poslal nikdy nechci zpět, tím naložte jak za dobré uznáte.

   Když jsem si koupil ten domeček, tak to byla jediná má radost, že budu míti nad hlavou vlastní krov a Ty zatím takovým necitným způsobem jsi mi tuto poslední životní radost musel otráviti. Do hrobu domek nevezmu, Bartoňová má svůj a nemá na tom nejmenší zájem. Když jsem viděl, že můj zdravotní stav není dobrý tedy jsem chtěl domek převésti na Tebe, a když jsi navrhl Františka, tedy na něho. Sami chlapci, když zde byli, tak mi řekli, abych si na domku zajistil právo užívání až do smrti, když by se náhodou něco s Frantou stalo. Poněvadž normální výměnky jsou nyní zrušeny, tak mi známý advokát, bývalý mukl, poradil, že by se to dalo udělati formou dlužního úpisu, který jsem Vám poslal. O tom ani Bartoňová nic neví, tím méně že by mě k tomu byla naváděla neb něco podob. Psal jsem Ti přece jasně, že si na nic nečiní žádný nárok a je ochotna v tom smyslu napsati i prohlášení a také na co by si mohla činiti nárok, když prakticky nic nemám, jen ten domek a to dle stávajících zákonů v případě mé smrti dědíte vy, děti v prvé řadě a napíši poslední vůli, kdy to jasně vyjádřím.

   Byl jsem rád, že by si František byl dům převzal, když si to upraví jednou měl by tam krásný odpočinek, ovšem, když o to nestojíte, tedy postoupím kup cizím za nějaké odstupné, zájemců je víc a budu okraden o poslední moji naději, že dožiji pod vlastní střechou a to jen dík Tobě. Tolik jsem se na to těšil.

   Poněvadž úřední jednání trvá velmi dlouho, tedy jsem sám hleděl na to a byl bych rád něco dal, abych to urychlil a s tím nemá Bartoňová naprosto nic společného.
Nyní k věci mého duševního stavu. Myslím, že Tvé jednání spíš vypadá na to, že jsi duševně zatížen. Jak k mému propuštění došlo, jsem Ti jasně objasnil, že to bylo Dr. Opálkou s jeho bývalými kolegy tak domluveno a jedině tou formou jsem se z toho mohl dostat.

   Bylo by mi opravdu velmi nemilé, když bych musel se obrátiti na úřady se žádostí o zajištění mé osobní svobody a tím Tě postavil do pravého světla. Nic od Vás nechci a nepotřebuji, když jste tolik let o mně nevěděli a nechali mě na pospas samu sobě, tedy Tě prosím o jedno: Nech mě v klidu ten nějaký čas dožíti a nestarejte se více o mě, když neumíš se chovati slušně a ne jen v samých výhrůžkách. Myslím, že ani Ty ani já nemáme toho zdraví nazbyt a tím i života a neotravuj mi ten život, který je beztak tak bídný. Služba mě již zde tak vyčerpává, že toho budu muset nechat a když by mi tam byli na stát. statku dali místo, mohl jsem tam trochu slušněji dožít, když to prodám, tedy budu opět odkázán a žít a býti někde trpěn z milosti a budu dosazovati z úspor, které za domek utržím a z těch pár tisíc co ještě mám na knížce.

   Vánoce jsi mi připravil opravdu velmi pěkné a buď pamětliv toho že Ti osud za mě odplatí všecko to příkoří, které na mne pácháš a vzpomeň si na to, až Ti bude nejhůř, že to odplata za mě.

   Nepřeji si za těchto okolností další styk s Vámi a zanech i těch výhrůžek proti Bartoňové, jinak by byla nucena se proti tomu ohraditi a myslím, že i tam bys sklidil jen ostudu. Ta o ničem neví a k ničemu mě nikdy nenaváděla a podporovala ona mě a ne že by byla jako příživnice mne využívala, to vem na vědomí. Je to hrubost a sprostota nejvyššího řádu od Tebe, její oprávněný invalidní důchod jí chtíti vzíti. Má na to tolik dokladů z nemocnic, že jí to nedali z nějaké milosti.

   Za těchto okolností tedy tím jednou pro vždy končím další styk s vámi, když neumíš se jinak vůči mně chovat.

Otec: Zdeněk Pospíšil

Dopis Zdeňka Pospíšila Krajské prokuratuře v Ostravě ze dne 20. 2. 1972

Krajské prokuratuře v Ostravě

Věc: Zdeněk Pospíšil, důchodce, Liptáň č. 46, okr. Bruntál žádá o ochranu osobní svobody.

   Obracím se na Vás se zdvořilou žádostí, byste se mě laskavě ujali a vzali mne pod zákonnou ochranu osobní svobody, vůči mému synu MUDr. Zdeňku Pospíšilovi v Chromči, okr. Šumperk.

   Podávám k věci následovní vysvětlení:

   Byl jsem zakladatelem radioaktivních a sirných lázní v Bludově, okr. Šumperk. Po jejich zestátnění jsem byl ministerstvem zdravotnictví jmenován ředitelem státních lázní tamtéž.

   V r. 1949 jsem byl dán do TNP na 2 roky, byl jsem nemocen a byl jsem předčasně propuštěn. V r. 1954 jsem byl pro protistátní činnost odsouzen, rehabilitace dosud nebyla provedena.

   V červenci 1969 jsem byl rehabilitován za pracovní tábor, jako ředitel stát. lázní. Dostal jsem náhradou nemocenské pojištění za 1 rok a něco přes 13.000 Kčs v hotovosti.

   15. dubna 1965 mi byl na základě § 327 zbytek trestu za odsouzení v r. 1954 prominut.

   Navrátil jsem se domů, tam však jsem byl denně terčem hrubých útoků a výčitek a když bych byl měl možnost někam odejít, tak bych byl ihned odešel.

   Poněvadž jsem byl těžce nemocen, hledal jsem možnost léčení. Dopsal jsem do stát. lázní Darkova, zda by mi mohli poskytnout lázeňskou léčbu, že bych tam vykonával nějakou službu. Byl jsem tam přijat a nastoupil dne 1. 6. 1965 místo vrátného. Byla mi poskytnuta bezplatná lékařská i lázeňská péče po celou dobu mého pobytu v Darkově. Můj zdravotní stav se pozvolna začal zlepšovat.

   Rodina za mnou sem tam jezdila, ovšem neobešlo se to při žádné návštěvě bez hrubých urážek a výčitek a syn Zdeněk mi stále předhazoval, že na základě toho, že jsem byl propuštěn dle § 327 mne dá do ústavu pro duševně choré, aby se zbavili alimentační povinnosti, když bych nebyl mohl se sám živiti. Během 1 roku, na který jsem se zavázal za léčení tam pracovati, se mi zdraví trochu zlepšilo a požádal jsem proto ředitelství lázní, zda by mne nevzali jako vrátného na stálo, poněvadž jsem na jinou práci s mým zdravím nemohl se odvážiti. Byl jsem přijat a pracoval tam k plné spokojenosti ředitelství až do ledna t. r. 31. 1., kdy se můj zdravotní stav postupně po prodělané chřipce v r. 1970 zhoršoval a přidružila se k tomu cukrovka, tak jsem ani nemohl dosloužiti do konce výpovědního termínu. Za dobrou službu jsem byl ZV ROH 2 x odměněn.

   Jak jsem již se zmínil, rodina za mnou jezdila do června 1966, kdy se mnou přerušila styky, bez ohledu na to, že jsem stár a churav. Velmi těžce jsem se probíjel, místo bylo málo placené, 760 Kčs hrubého měsíčně po 2 roky, potom mi byl plat zvýšen na 800 Kčs měs. hrubého.

   Od r. 1949 jsem byl znám s paní Zdeňkou Bartoňovou z Rybí, okr. Nový Jičín. Neviděl jsem se s ní od června 1954, až do konce dubna 1969, kdy jsem se s ní opět poprvé setkal. Poněvadž jmenovaná byla vdova, nar. 27. 7. 1916 a žila sama, požádal jsem ji, zda by mi mohla sem tam přijeti dáti do pořádku byt a opraviti mi prádlo a oděvy. Měl jsem vše již velmi zchátralé. Uvolila se k tomu a vždy 1 x za týden v sobotu mi dala vše do pořádku. Podotýkám, že jmenovaná vynaložila větší částku vlastních peněz, za něž mi obstarala prádlo, šaty, botky a jiné. Cestovní výlohy si hradila též sama. Chtěl jsem jí uhraditi tato vydání až dostanu peníze za rehabilitaci.

   Vzhledem k mému stáří mi již služba zejména noční 16tky a sobotní neb nedělní 24tky dělaly veliké obtíže, navrhla mi Bartoňová, abych služby zanechal a ten zbytek zdraví si šetřil, že mi poskytne přístřeší u ní v jejím rodinném domku a ze zahrady a maličkého hospodářství, že přispěje i na obživu. I její rodina byla s tím srozuměna.

   V r. 1970 jsem prodělal těžkou chřipku s komplikacemi, 8 týdnů jsem byl upoután na lůžko, a že jsem to přežil, tak vděčím jedině jí.

   Nechtěl jsem býti nikde trpěn z milosti, odmítl jsem se tam usaditi. Když jsem dostal vyplaceno odškodnění za TNP, hledal jsem někde v pohraničí maličký domek se zahrádkou, kde bych nebyl nikomu na obtíž a snáze vyžil. Bartoňová mne od toho zrazovala, chtěl jsem však míti vlastní střechu nad hlavou.

   Loňským rokem v srpnu se mi naskytl malý domek se zahradou v Liptáni u Krnova a koupil jsem ho za 10.000 Kčs. Protože jsem ještě sloužil a domek jsem přebral k užívání 11. září 1971, požádal jsem Bartoňovou, by mi dala domek do pořádku a opatřila mi ho do doby, než se tam načisto přestěhuji. Svolila se k tomu a domek dala do pořádku a starala se o vše až do doby, než bych se tam přestěhoval. Měl jsem v úmyslu ještě nějaký čas sloužiti, poněvadž ze starobního důchodu 300 Kčs měs., který mi byl před rokem vyměřen, nemohu býti živ, zejména, když cukrovka vyžaduje vyšší položky na stravování. Můj zdravotní stav se v poslední době tak zhoršil, že na nařízení ošetřujícího lékaře MUDr. Dundy a ředitele lázní primáře Dr. Bastla jsem musel služby ihned zanechati a definitivně jsem se dnem 31. ledna 1972 z Darkova odstěhoval do Liptáně.

   Jak jsem již v předu uvedl, rodina mě v červni 1966 opustila a abych dokreslil jejich vztah ke mně, stačí, když zde poznamenám, že syn Zdeněk neuznal ani za nutné a slušné mě jako otce uvědomiti a pozvati ku promoci, druhý syn Jan, který se loni oženil, neuznal za vhodné to otci oznámiti. Nejmladší pod jejich vlivem, též když dostudoval a maturoval se nepřihlásil.

   V r. 1966 projednávána byla u Kraj. soudu v Ostravě žádost o obnovu procesu celé skupiny a tam opět syn Zdeněk se snažil prosaditi, abych byl na základě § 327 zbaven svéprávnosti, ale kraj. prokurátor to nepovolil.

   Když jsem byl rehabilitován z TNP, začal se mnou syn Zdeněk korespondovati, poněvadž počítali, že dostanu větší odškodnění, mimo to jako člen SPB mám podanou žádost o důchod a tak zájem, resp. útoky nejhrubšího rázu ve všech dopisech jen sršely a stále mi vyhrožoval, že jsem byl propuštěn na zákl. § 327, což samo o sobě mu dává právo, požádati zbaviti mne svéprávnosti.

   Jak však z přiložených opisů z Darkova se přesvědčíte, vykonával jsem službu svědomitě a byl za to i ROH odměněn.

   Vzhledem k mému stáří 69 roků a srdeční chorobě, vys. krev. tlaku a cukrovce nemohu býti sám a potřebuji někoho, kdo by mi obstarával domácnost a staral se o mne. Proto zaměřil nyní v posledním roce syn svoji akci proti mně na Bartoňovou. Uměle shání a konstruuje na ni udání. Zmíněná pobírá invalidní důchod a snažil se ji i o ten připraviti, chtěl ji obviniti z příživnictví, ale ani to mu nevyšlo, protože jmenovaná mi veškeré práce koná sama bezplatně jako hospodyně a několik tis. Kčs vynaložila, jak jsem již dříve podotkl, na mé ošacení apod.

   Je nepřístupný, přímo zběsilý, jakémukoliv rozumnému jednání a v prosinci mi vyhrožoval, že mne dá ihned dopraviti do ústavu pro duševně choré, když Bartoňová ihned neopustí Liptaň, žádal její odhlášku z přechod. ubytování, kterou jsem mu dal.

   Když mi v prosinci min. roku dal termín, že do 5. ledna mne nechá na svobodě, zajel jsem po tolika letech sám do Chromče, kde rodina bydlí a kam mi syn Zdeněk v r. 1966 zakázal navždy přístup. Po velmi hrubém přijetí se mi podařilo syna poněkud uklidniti. Donesl jsem mu prohlášení Bartoňové, že za mé ošetřování nežádá žádný honorář a v případě mého úmrtí, že si nečiní žádný nárok na dědictví. Předhazoval mi, že by se chtěla zmocniti mého domku, ač sama má vlastní domek v Rybím. Ona nemá na domku nejmenší zájem. Abych mu to dokázal, tedy jsem mu domek v Liptáni dal zdarma dne 13. ledna 1972 notářsky v Krnově připsati s podmínkou, že mám právo domku i zahrady doživotně zdarma užívati. Notářem byl syn upozorněn, že mám právo si do domku vzíti hospodyni nebo družku apod., a to byl kámen úrazu. Hned druhý den psal na notářství, že žádá zrušení smlouvy a když mu notář odepsal, že to nejde, je za souhlasu všech účastníků, psal mi, že podává žalobu u soudu o zrušení kupní smlouvy. Notář nás pozval na den 16. t. m. k jednání, ku kterému se syn nedostavil a proto abych učinil konec tomuto tahání, jsem požádal notáře, by pozval na mé útraty prodavatele i syna, že převezmu domek sám na sebe, jak znělo původní povolení kupu od MNV v Liptáni.

   Jednání je stanoveno na 29 t.m. na notářství v Krnově na 10 hod. dop.
   Od syna jsem dostal doporučený výhružný dopis, který Vám v originále přikládám, že když Bartoňová neodešla, poslal k soudu žádost, abych byl zbaven svéprávnosti a dán do ústavu, by se mne tak navždy zbavili.

   Když nemohl vůči Bartoňové nic poříditi, tak mi psal, dopis mám, že má v Šumperku známou soudkyni, která soudí rozvody a je známa s prokurátorem v Novém Jičíně, ten že mu slíbil, že ji dostane za mříže. Při mé návštěvě v prosinci v Chromči mi řekl, že má známé psychiatry, kteří mě musí uznati duševně chorým, že to má s nimi již dohodnuto. Syn nyní chce Bartoňovou obviniti z toho, že mne využívá, resp. zneužívá, vzhledem k mému duševnímu stavu.

   Na zdejším státním statku mi nabídli práci na 4 hod. s vyplňováním výkazů, co bych mohl dělati i doma a tak si nějakou korunu mohl přivydělati k mému nízkému důchodu.

   V Darkově jsem dal řádnou výpověď a i synovi jsem o tom již v prosinci řekl. Jelikož z nařízení lékaře jsem musel odejíti ze služby před vypršení výpovědní lhůty, mimo ředitele lázní primáře Dr. Bastla jsem se s nikým z ředitelství nerozloučil a napsal jsem proto náměstkovi ředitele Mir. Křížovi a správci lázní Janu Badurovi dopis, kde jsem jim poděkoval a rozloučil se s nimi. Oni mi odepsali a synovi jsem poslal opis toho, by viděl, jak si mě tam vážili. Opisy přikládám.

   Ředitel lázní Dr. Bastl mi řekl, že jsem za těch 7 roků vykonal v lázních kus záslužné práce a proto, že mi dávají právo se každoročně bezplatně v lázních léčiti.
Místo ocenění mé služby mi syn píše, že zajede do Darkova s kriminálkou si zjistiti příčinu mého odchodu. Pro toto jednání nelze najíti slova.

   Z tohoto důvodu se obracím na Vás s prosbou, byste mi laskavě zajistili osobní svobodu, bych nebyl terčem stálého hrubého vyhrožování, sám nemohu při mém zdravotním stavu být a na placenou sílu nemám peníze a také zde nikoho není, kdo by mi mohl potřebné zaříditi. Od nikoho nic nechci a nepotřebuji, jen potřebuji klid, protože z nekonečného rozčilování mi hladina cukru v krvi stále stoupá a vyvolává to cukrovkové a srdeční záchvaty.

   Jak vidíte, je syn všeho schopen a jistě má i některé známé kolegy lékaře, kteří by se zpronevěřili své lékařské cti a vyhověli mu.

   Žádám Vás proto o ochranu, nevím si již jiné rady co mám dělat.

Děkuji Vám již předem za lidské pochopení!

Zdeněk Pospíšil, důchodce.
Liptáň, č. 46 okr. Bruntál.